Luková: kostel duchů, kde se slouží mše za mrtvé

Kostel svatého Jiří v Lukové u Žichlínku je jednou z nejpodivnějších staveb u nás. Chátrající venkovský kostel se stal známým díky sochám, které jako by se vznášely v lavicích, a proto se mu dnes říká kostel duchů. Místo přitahuje lidi z celé země.

V tomto článku shrnujeme, jak místo vzniklo, co tam vlastně uvidíte a jak se k němu dostat. Zaměříme se i na to, jak návštěva pomáhá záchraně stavby, protože vstupné a dary se používají přímo na opravy.

Kde Luková leží a jak se tam dostat

Luková je malá obec v Pardubickém kraji, nedaleko Moravské Třebové a Lanškrouna. Nejjednodušší je cesta autem, protože obec leží stranou hlavních tras, ale dá se dojet i vlakem do Žichlínku a dál pokračovat pěšky.

Kostel najdete na okraji obce, obklopený starým hřbitovem. Parkování je možné přímo u kostela, ale kapacita je malá, proto se vyplatí přijet mimo hlavní víkendové hodiny, kdy se u vchodu tvoří menší fronty.

Kostel duchů: jak instalace vznikla

Kostel byl dlouhá desetiletí prázdný a chátral, statika byla narušená a střecha začínala propouštět. Místní se snažili stavbu zachránit, ale peněz na opravu nebylo dost. Nápad na sochy přišel jako způsob, jak na kostel upozornit.

Autor instalace umístil do lavic sádrové postavy zahalené v prostěradlech, které mají symbolizovat duše. Návštěvníci přicházejí nejen kvůli atmosféře, ale právě proto, že vstupné pomáhá s postupnou obnovou památky.

Co na místě uvidíte

Uvnitř kostela uvidíte desítky soch sedících v lavicích i stojících na kůru. Postavy mají místo tváří prázdné hlavy a v šeru působí, jako by se v kostele zastavil čas. Atmosféru dotváří jednoduchý interiér a staré omítky.

Kostel není nijak velkolepý, ale právě prostota a rozpadající se zdivo vytvářejí pocit, který se z prohlídek běžných památek nedostaví. Většina návštěvníků mluví tiše a dlouho se zdrží.

Historie kostela a jeho pádu

Kostel svatého Jiří byl postaven v barokním slohu a sloužil k bohoslužbám až do doby, kdy obec opustili obyvatelé a stavba zůstala opuštěná. Postupně se propadla střecha, začaly růst náletové dřeviny a stavba se začala hroutit.

Kolem kostela je starý hřbitov s náhrobky, které připomínají minulost obce. Právě spojení zchátralé stavby a hřbitova dodává místu jeho zvláštní charakter, který přitahuje návštěvníky i fotografy.

Kdy je nejlepší sem vyrazit

Kostel je otevřený v sezoně, mimo zimu, protože v chladném období by návštěva byla nejen nepříjemná, ale i nebezpečná. Otevírací dobu a vstupné si před cestou ověřte, mění se podle sezony a stavu objektu.

Nejlepší je všední den nebo brzy ráno, kdy je v kostele jen několik lidí. Slunečné dny nabízejí zajímavé světlo procházející okny, které dodává sochám ještě výraznější stíny.

Mše za mrtvé a akce v kostele

Místo se stalo i prostorem pro občasné kulturní akce a vzpomínkové obřady. Konají se tu mše a komorní koncerty, které mají k atmosféře místa blízko a pomáhají udržovat stavbu v povědomí lidí.

Kdo chce zažít kostel bez davů a s hudbou, měl by si termíny akcí dopředu zjistit. Účast na nich bývá dobrovolná, ale právě tím se sbírají peníze na další opravy krovu a střechy.

Jak návštěva pomáhá záchraně památky

Vstupné, dary i dobrovolnické brigády pomohly zastavit nejhorší chátrání. Postupně se opravila střecha a zpevnily se konstrukce, ale práce zdaleka neskončily a pokračují po etapách podle toho, kolik se vybere.

Kdo chce přispět víc, může se zapojit do sbírky nebo se zúčastnit brigád. Právě díky návštěvníkům se z kostela, který měl zmizet, stal jeden z nejnavštěvovanějších cílů v regionu.

Co si vzít a na co dát pozor

Kostel není vytápěný, proto se i v létě hodí teplejší vrstva. Podlaha a schody mohou být prašné a nerovné, proto je vhodná uzavřená obuv a opatrnost při pohybu mezi lavicemi.

Uvnitř se zdržujte na vyznačených místech a nesahejte na sochy ani na zdivo. Fotografování bývá povolené bez blesku, ale vždy se řiďte pokyny na místě, pravidla se mohou měnit.

Kostely duchů jako fenomén

Podobných opuštěných kostelů je v Česku celá řada, zejména v pohraničí a ve vysídlených oblastech. Některé se podařilo zachránit, jiné zůstaly prázdné a slouží jen jako memento minulosti.

Luková se stala symbolem toho, že i malá obec může památku zachránit, když najde cestu, jak na ni upozornit. Právě proto se sem jezdí učit i lidé z jiných regionů, kteří řeší podobný problém.

Co návštěva vyžaduje

Kostel nemá běžné návštěvnické zázemí, proto se vyplatí přijet s vlastním jídlem a pitím. Toalety a občerstvení v obci nejsou samozřejmostí, a tak je lepší počítat s tím, že vše potřebné si vezete s sebou.

Vzhledem k tomu, že jde o pietní místo u hřbitova, je vhodné chovat se tiše a respektovat ostatní návštěvníky. Právě klid je to, co sem lidi přivádí a co dělá z návštěvy silný zážitek.

Na co nezapomenout

• Ověřte si otevírací dobu, mimo sezonu bývá kostel zavřený.
• Vezměte si teplejší oblečení i v létě, uvnitř je chladno.
• Nesahejte na sochy ani na omítky, památka se stále opravuje.
• Parkujte jen na vyhrazených místech u kostela a hřbitova.

Kostel duchů v Lukové není klasická památka s průvodcem a vysvětlujícími tabulemi. Je to místo, které působí silně právě svou prázdnotou a tichem, a proto si na návštěvu vyhraďte čas bez spěchu — ať můžete vnímat atmosféru, kterou sem jezdí hledat lidé z celé země.